Tak tedy:
do Poděbrad jsme po dlouhé cestě, ale v dobré náladě dorazili ve čtvrtek 25. 4. a hned jsme věděli, že nám tu bude báječně. O kavárny a krásná místa není v lázeňských Poděbradech nouze!
První den proběhlo zahájení festivalu a v pátek jsme se již chystali na reprezentování naší školy v recitační soutěži, protože nám došlo, že z akce již není úniku. I přes velkou nervozitu jsme to pak, myslím, všichni zvládli se ctí.
V sobotu ráno nás čekala zpětná vazba k našim výkonům – šlo o velmi hodnotné poznámky zkušených porotců, kteří navíc byli hodní, takže u nikoho z nás nevyvolali pláč nebo nějaké trauma. A téhož dne večer jsme měli to štěstí vidět slavnostní předávání Křišťálových růží, nejvyššího ocenění v oboru přednesu poezie a prózy. Letošní držitelé – Robert Roth a Petr Štěpánek, který převzal cenu i za svou nemocnou manželku Zlatu Adamovskou (její nepřítomnost vyvolala vlnu smutku hlavně mezi babičkami v publiku), poté na nádvoří poděbradského zámku zasadili „své“ růže do místního rozária. Tento večer patří mezi mé favority (i když co se poděbradských večerů týče, je tam velká konkurence!) – po oficiální části nás totiž čekal bohatý raut, a tak je asi všem jasné, proč zrovna toto společenské setkání sklidilo velký ohlas. (Myslím, že na nás paní profesorka Kuldanová musela být pyšná, že jsme ten raut více nevyplenili. Věřte, že šlo o velký vnitřní boj!)
Nedělní koncert laureátů s vyhlášením výsledků v nás vyvolal smíšené pocity – ne proto, že by samotná přehlídka nenaplnila naše očekávání, ale protože to znamenalo, že jen za pár chvil budeme zase na cestě z božských Poděbrad do … Ostravy. Znovu jsme viděli úžasné výkony našich nových kamarádů, a přestože jsme si tentokrát žádná ocenění neodnesli, byli jsme plní radosti, protože jsme získali spoustu hodnotných poznatků a námětů k přemýšlení.
Během celého festivalu jsme měli příležitost vidět recitovat i hrát naše kolegy z jiných konzervatoří a hereckých škol z České republiky a Slovenska, což bylo velmi inspirativní, a hlavně jsme měli možnost se lépe poznat. Po celou dobu panovala nevídaně veselá atmosféra, vznikla nová přátelství, prohloubila se ta stávající. Jsme moc šťastní, že jsme se tohoto čtyřdenního svátku přednesu poezie a prózy mohli zúčastnit. A už teď přemýšlíme o tom, s jakými texty bychom se do Poděbrad mohli vrátit příští rok.
Za účastníky (z 2. C a 3. C) Magdalénu Kubatkovou, Kateřinu Piechowicz, Ivu Zahran, Patrika Curyla, Tadeáše Rataje a Terezu Zuntovou zapsala Ema Sebíňová
(P. S. Pokud někdy do Poděbrad zavítáte, stavte se v mléčném baru. Je boží!)